Uprchlická krize je zkouškou našeho chápání a myšlení. Evropa čelí vůbec poprvé masové uprchlické krizi vlivem stále pokračující válce v Sýrii, destabilizaci Iráku a především celkové politické destabilizaci Blízkého Východu. S touto krizí se také dostáváme na rozcestí, kde se jako společnost musíme rozhodnout, jakou nastavíme prchajícím lidem tvář.
„Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.“
Václav Havel
Citát Václava Havla je více než pravdivý. V naší situaci je aktuální. Naší současnou lhostejností a obrovským nezájmem o ty, kteří potřebují naši pomoc otevíráme dveře zlu, kterého je na našem světě příliš. Uprchlíky, kteří prchají vlivem války ze Sýrie, Iráku nebo Afghánistánu chceme posílat zpět do jejich zemí a tím jim dát najevo, že v Evropě nejsou vítáni. Vystavíme je tedy velkému riziku, které v mnoha případech skončí k nucenému naverbování k Islámskému státu nebo rovnou zabití. Chceme s tímto pocitem žít?
Současní političtí představitelé naší republiky jsou v otázce uprchlické krize tragičtí. Miloš Zeman z pozice prezidenta České republiky nesplňuje svůj primární úkol, a to sice ten, že bude uklidňovat českou společnost a nabízet jí řešení. Naopak šíří strach a nenávist. V tom ho ani nepředbíhá jeho předchůdce Václav Klaus, který zakládá petici, jejíž znění nemá v souvislosti s Českou republikou nic společného. Smutné je navíc to, že jsou oba dva každým svým prohlášením v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině blíž a blíž k názorům Kremlu. Premiér Sobotka možná umí důrazně odmítat kvóty (které jsou v současné době jediným nabízeným řešením), ale předkládat kompromis nebo alternativy pro řešení této krize neumí. O prohlášení Andreje Babiše, ve kterém požadoval zásah Severoatlantické aliance nemá cenu vůbec komentovat.
Kvóty nejsou řešením a je třeba je brát s rezervou. Evropská unie nebyla připravena na tak velkou krizi, se kterou se potýkáme my všichni. Je třeba ale říct, že jsou v současné době jediným řešením, které se nabízí a které je diskutované. Zavírání hranic nebo stavění zdí nebude nikdy správným řešením ani správným chápáním celé krize. Pokud budeme prosazovat uzavírání hranic nebo zmíněné stavění zdí, problém se nevyřeší, ale přesune se jinam. Dáme tím zároveň najevo, že se coby člen Evropské unie nechceme podílet na řešení současné krize. Přitom právě spolupráce mezi zeměmi je hlavní pointou Evropské unie.
Současné bombardování pozic Islámského státu se ukazuje jako úderné, ne však zničující. Nabízí se tedy otázka, zda provést pozemní útok. Je třeba si říct, že v Sýrii působí nejen Islámský stát, ale další extrémistické milice. Proti nim bojují vojska Bašára Asada a současně také opoziční jednotky, které bojují právě proti syrskému prezidentovi. I proto se zdá být pozemní útok nerealizovatelný.
Nesmíme dovolit těm, kteří chtějí využít svých extremistických názorů k tomu, aby jednoho dne zasedli v krajských zastupitelstvech nebo rovnou v Poslanecké sněmovně. Musíme rozvíjet zdravou diskuzi o tom, co jsme jako společnost schopni udělat. Jak jsme jako státy schopny předcházet uprchlickým krizím a jak předcházet stavěním zdí, protože ty nejtemnější doby naší historie nesmíme nikdy opakovat.
Musíme se vydat cestou solidárnosti a lidskosti. Lidem, kteří jsou v nebezpečí musíme nabídnout pomocnou ruku, možnost integrace do naší společnosti a možnost volby. Pokud tak neučiníme, sami sebe odsoudíme k nelidskosti a lhostejnému myšlení vůči všem, kteří jsou v nouzi.
V souvislosti s uprchlickou krizí jsem publikoval můj osobní komentář na internetovém deníku Svobodneforum.cz, který naleznete ZDE.